Časy se mění a s nimi i trendy ve vedení zaměstnanců. Doba, kdy byl šéf v roli drába umřela spolu s Fidelem Castrem. Stejně jako myšlenka, že zaměstnanci nejlépe slyší na šustění peněz. Vědecký výzkum i moje praxe mě přesvědčují, že jsou lepší cesty, jak vytvořit motivovaný a produktivní tým.
Izolované týmy na chleba nevydělají
Možná i ve vaší firmě žije každé oddělení svým životem. Účtárna, obchodníci, personální. Všichni se soustředí na svou porci úkolů. Vše zdánlivě funguje. Jenže je to 70 % toho, co by mohlo být. Vědecká studie za pomoci sociometrických visaček ukázala, že interakce mezi týmy zvyšuje produktivitu. A pozor - zejména náhodná interakce.
Když se vydáte novou cestou, dojdete pravděpodobně k novým výsledkům. Zvláště, když na té cestě někoho potkáte. Třeba u automatu na kafe.
Například call centrum jedné významné banky zvýšilo produktivitu svých zaměstnanců o 10,4 % tím, že dovolilo společné přestávky. Půlhodinový výpadek v nepřetržitém provozu se zaplatil několikanásobně. Jen proto, že u automatu na kávu probíhalo sdílení a inspirace v nezávazné formě. Kde je tady pro vás příležitost?
„Často se setkávám s tím, že ředitelé firem uvažují o vyšší produktivitě zaměstnanců pouze jako o problému motivace lidí. Jenže dost často se jedná spíše o problém situace. Až budete příště sedět v kanceláři a přemýšlet nad tím, jak rozhýbat svůj tým, zastavte se na chvíli. Možná to není o lidech, ale o prostředí, které jim vytváříte.“
Jan Markel, profesionální kouč
Pracovní prostředí stokrát jinak
Vyrůstali jsme v době, kdy věci byly dané. Bylo dané, že práce trvá osm hodin. Bylo dané, že nejvíc cool je Ledňáček a Kofola. A bylo dané, že zaměstnanec se přizpůsobuje pracovnímu místu.
Dnešní trend v moderních firmách je jiný. Ukazuje se, že snaha napasovat člověka do přesně definovaného místa není tou nejlepší cestou. K vyšší produktivitě může vést opak - upravit prostředí podle toho, jak lidé pracují.
K nejlepším výsledkům nevede cesta, po které vás šéf žene sprintem. Ale ta, po které se dobře jde.
Standing desk, home office, práce ve večerních hodinách. Možnost vnést na pracoviště kus osobitosti. Práce na dálku. To vše jsou příležitosti, které občas vnímáme jako zaměstnanecké benefity. Ve skutečnosti ale mohou být klíčem k lepším výsledkům. V jakém prostředí se vašim zaměstnancům pracuje skvěle?
Možná nevytvoříte prostory jako na centrále Google, ale zjistit, jak se vašim zaměstnancům dobře pracuje, se vyplatí.
Osobní cíle znásobují produktivitu
Je na čase si položit otázku, při které se leckomu zpotí dlaně a zkroutí palce na nohou. Bodejť by ne. Představa, že v životě zaměstnanců existuje něco jiného než firma, je pro mnohé šéfy jako připustit, že šachy jsou adrenalinový sport. Takže: Jaké jsou osobní vize vašich zaměstnanců?
Teď, když jsme vypustili džina z lahve, pojďme si říct, proč je klíčové znát odpověď na tuto otázku. Každý z nás má touhy. Sny. Aspirace. A jsou to právě tyto věci, které v nás vzbuzují vášeň. Chuť překonávat výzvy a smát se včerejším nezdarům. Dodávají energii k tomu, abychom šli za hranici toho, co je nutné. Anebo pohodlné.
Na cestě za firemními cíli může jít zaměstnanec po vlastní cestě. Je pravděpodobné, že k nim dojde rychleji.
Jakým způsobem můžete propojit osobní aspirace vašich zaměstnanců s firemními cíli? Jak můžete umožnit svému týmu, aby si plnil svoje vlastní ambice? Jako kouč se pravidelně setkávám s úžasem, který tohle propojení vyvolává v majitelích firem. Když vašim zaměstnancům umožníte plnit si sny, vrátí vám to nejen vyšší produktivitou. Stanou se také týmovými hráči a stabilními členy vašeho týmu.
„Někdy mají šéfové pocit, že jejich hlavním úkolem je kontrolovat. Dohlížet na to, že se věci dějí podle toho, jak chtějí oni. Tím se situace limituje na pohled jediného člověka. Ostatní by klidně mohli být roboti. Ukazuje se, že pokud nemají zaměstnanci možnost dělat věci alespoň trochu po svém, stagnují, odcházejí a za sebou nechávají spoušť a pocit zmaru.“
Jan Markel, profesionální kouč
Krátký a strhující závěr
Možná si kladete otázku, zda je nutné zkoušet nové cesty. Jestli to prostě nemůže fungovat hezky postaru. Nejspíš může. Pojďme se krátce zamyslet. Hodně lidí si vybere jednu cestu a k vyšší produktivitě chce dojít tak, že po té cestě zaměstnance žene. Vpředu cukr, vzadu bič. Možná i proto je tolik firem, kde “se nestíhá”, přestože všichni běží sprintem. A tempo se zvyšuje.
Já jsem přesvědčený o tom, že můžete sprintovat jak chcete, bičovat jak chcete a cukrovat jakbysmet. Pokud jdete pořád po cestě, kterou už znáte, dojdete vždycky jen na místo, kde jste už byli. Co si o tom myslíte vy?
