Nedávno jsem narazil na studii, jejímž výsledkem bylo, že celých 97 % novoročních předsevzetí selže. Nepřekvapilo mě to. Možná i vy máte podobnou zkušenost. Možná znáte ten případ, kdy nezačnete pravidelně cvičit, na rotoped se věší oblečení, v jídelníčku má pořád nejvyšší skóre bůček a anglicky se pořád domluvíte jen s mluvící hračkou mladšího sourozence.
Důvodů, proč se tolika lidem nedaří vytvářet si nové návyky a plnit to, co si předsevzali, je hned několik. Vybral jsem pro vás pět nejzajímavějších. Zároveň se s těmito důvody v praxi setkávám nejčastěji. Tady jsou.
Příliš velká změna
Snad nejčastějším kamenem úrazu je velikost změny, kterou si vybereme. U cvičení je to například typicky velké sousto „zhubnout xy kilo“ nebo u kariérních cílů „vydělat milion teď a tady“. Až příliš často si lidé nastavují jednorázové cíle, kde chtějí příliš mnoho příliš brzy.
Což o to, ambice jsou v pořádku, ale u takto postavených předsevzetí bývá podobný průběh. Na začátku nadšení, jako když najdete v pokojíku pokémona. Po pár týdnech frustrace, že to nejde tak rychle, jak bychom chtěli. O něco později konec. A když se to náhodou podaří, nebývá výjimkou jo-jo efekt.
Chybí smysl
Jiná předsevzetí si lidé dávají čistě racionálně. Příklad ze sportu – vím, že sport je fajn, tak budu chodit běhat. Takový člověk si začne vytvářet rutinu, aniž by byl přesvědčený a nadšený z toho, jak to změní jeho život. Pokud chybí vyšší smysl toho, co děláte, nevydrží vám to dlouho.
Stejně to funguje v jakémkoliv odvětví. Možná nepotřebujete svým předsevzetím změnit svět. Potřebujete ale vědět, jak zásadně měníte svůj život. Možná namísto rozhodnutí „budu běhat, protože je to fajn“ můžete dosadit „budu běhat, protože budu sexy, zdravý člověk. Takový, kterého nikdo nepřehlédne.“ Hell yeah.
Chybí hravost
Zažil jsem až příliš mnoho lidí, kteří se do předsevzetí nutili. Rozhodnete se, že některou část vev vašem životě prostě změníte. Víte, že to bude těžké. Zapnete veškerou sílu vůle a jdete do toho. Zuby skřípou jak nejstarší lokomotiva ČD, ale vy to nevzdáte. Alespoň ne hned.
Jelikož nejsem fanda masochismu, považuji tento přístup za nezdravý. Krom toho, změna může být zábava a může být snadná. Je to právě chybějící hravost (kterou často zapomínáme), která dokáže z novoročního předsevzetí udělat pracovní tábor. Tohle chcete?
Chybí parťák
Ve dvou se to lépe táhne. Ve více lidech mnohdy ještě lépe. Tak jako tak, nejedno předsevzetí ztroskotalo na tom, že je na něj člověk sám. Nedílnou součástí všeho, co má v životě smysl, jsou ostatní lidé. Sdílená radost je dvojnásobná. Sdílená starost poloviční.
Když je váš parťák ke všemu ještě profesionál, který ví kdy a jak vás podpořit, vaše šance rostou. Přesto se setkávám stále s mnoha lidmi, kteří hrají své hry osaměle. A osaměle své hry také končí. Zamyslete se – s kým se můžete spojit, aby vám šel život (předsevzetí nevyjímaje) lépe od ruky?
Příliš malá hra
Prvním důvodem mého seznamu bylo příliš velké sousto, posledním je příliš malá hra. Oba tyto body spolu vzájemně souvisí. Nejsou to protiklady. Co si můžete představit pod pojmem příliš malá hra? Cíl, který je z dlouhodobého hlediska malicherný.
A takovými se to mezi předsevzetími jen hemží. Zhubnou xy kilo je jednorázová věc. Celoživotně sportovat něco úplně jiného. Vydělat milion (jakkoliv se to může zdát velký cíl) je jednorázová věc. Dělat smysluplné věci, které pomáhají ostatním (a přitom vydělávají), je oproti tomu něco, co stojí za to hrát.
Více o přesvědčeních a o tom, jak hrát naplno najdete v naší nahrávce.
