Upřednostňování druhých: Kdy může být na škodu?

border

Pomáhání ostatním se může stát smyslem života - obzvláště pokud jsou na pomoci druhých závislí, protože se o sebe nedokáží sami postarat. Taková pomoc nám může přinášet pocity štěstí a spokojenosti se sebou sama, může nám pomoci odbourávat stres nebo posilovat naše pozitivní vlastnosti. Pokud je ale tendence upřednostňovat potřeby druhých motivovaná jinými důvody, může mít na náš život negativní dopady - jaké to jsou?  

Upřednostňování druhých: Kdy může být na škodu?

Autor: Hana Drahokoupilová6.8.2021 Počet zobrazení: 1506

Co když pomáháme na nesprávném místě? Prvotní nadšení z usnadňování života druhým někdy vystřídá frustrace z toho, že naši pomoc dostatečně neoceňují. Pocit, že svoji energii a čas vynakládáme zcela zbytečně. Pro někoho, kdo za to dost možná ani nestojí. Čekáme, že se nám naše píle a náklonnost vrátí, naše snažení ale začalo být druhými považováno za samozřejmost. 

Místo, abychom byli odměňování, se dostavuje narůstající nespokojenost a stres. Jak se cítíme, přitom nedokážeme vyjádřit přímo, protože se to neslučuje s přesvědčením upřednostňovat druhé. Pokud tento stav přetrvává dlouhodobě, vystavujeme se podle studie Ryana Byerlyho dokonce i riziku vzniku deprese nebo dalších zdravotních problémů plynoucích z dlouhodobého zažívání stresu.

Kde je hranice mezi pomocí a nezdravým upřednostňováním druhých?

Berleyho studie uvádí, že záleží na motivu. Někteří dokážou dosáhnout štěstí jen díky upřednostňování druhých, pro další je to nástrojem pro to, aby mohli druhé kontrolovat - tyto důvody ale Berley označuje za nezdravé a měli bychom se ujistit, že jimi není naše jednání řízeno. 

Shirzard Chamine, autor studie o vnitřních sabotérech, označuje za zdroj výše popsaného chování  vnitřního sabotéra Utěšitele, který se podle něj u některých lidí vyvinul už v dětství. Jedná se o naučené chování, domněnky a přesvědčení, které dětem pomáhají zvládat některé těžké situace a které s postupným dospíváním často nezmizí. Utěšitel podle Chamine vzniká, když dítě cítí, že si musí lásku rodičů zasloužit, nebo pokud je zvyklé upřednostňovat druhé už od raného věku. Abychom se tohoto sabotéra v dospělosti zbavili, je podle Chamine klíčové uvědomit si, kdy k nám promlouvá právě jeho hlas - díky tomu máme možnost jej oddělit od vlastních úvah, nepřijmout jeho návrhy za vlastní a postupně je víc a víc omezit.

 

Zajímá vás rozvoj osobnosti a rádi k němu pomůžete i ostatním? Připojte se k bezplatnému webináři Pomáhej lidem růst.

Líbíl se vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli na sociálních sítích.

 


fb-thumbnail
Vzhůru do akce!

Vzhůru do akce!

Určitě se vám to také již stalo – nadchli jste se pro nějakou věc, ale než jste začali jednat, nadšení opadlo a nic jste nezrealizovali. Jak se od myšlenky dostat k činům a dotáhnout věci do konce? Přečtěte si tento článek (opravdu až do konce) a zjistíte, jak uvědomění přenést do praxe a nezůstávat pouze u myšlenek. 

 

Co všechno jste ochotni tolerovat ve svém životě?

Co všechno jste ochotni tolerovat ve svém životě?

V našem životě si můžeme cokoliv představit jako prostředí. Prostředí, v rámci něhož, existují tolerance. Co všechno si ale představit pod tolerancí? Tolerance pochází z latinského slova tolerare, které lze překládat jako snášet či trpět. Co všechno jsme ale v našem životě ochotni snášet a trpět? 

 

Je to „jen“ slovo. Opravdu?

Je to „jen“ slovo. Opravdu?

Taky si pamatujete větu, kterou vám řekla na základní škole vaše učitelka a nedokážete ji vymazat z paměti? Možná vás tehdy urazila, možná vám ukřivdila, nebo vám vyjádřila svou důvěru ve vaše schopnosti. Pamatujete si, jak jste se tehdy cítili? Nejspíš ano, protože ten pocit často přetrvává dodnes. Slova a způsoby komunikace jsou totiž mocné nástroje. Co všechno dokážou a proč bychom si měli dávat dobrý pozor na to, jak komunikujeme a jaký slovník volíme?